Po nekonečných 152 dnech čekání, po několik depresích, že v životě nemůžu odjet, když ještě v červenci nemám rodinu, jsem se konečně dočkala a můžu se přidat k dalším již umístěným šťastlivcům a říct: "ANO I JÁ UŽ MÁM RODINU!"
O svojí host family jsem se dozvěděla, řekla bych, hodně netypickým způsobem. Když si mě dneska v noci těsně po půlnoci přidala paní z USA do přátel, přišlo mi to zvláštní. Přemýšlela jsem, jaká je pravděpodobnost, že by si náhodný člověk z USA našel zrovna mě, která čeká na umístění do USA. :D
No samozřejmě to náhoda nebyla, takže teď už vím (ačkoliv agentura mi zatim žádný info nedala), že příští školní rok strávím v Neenah ve Wiscosinu přímo na pobřeží jezera Winnebago se skvělou tří člennou rodinkou a jejich pejskem. Moje host mum se jmenuje Jodi, je jí okolo 42 a pracuje jako ortodontiska. K tomu má ještě nějaký zaměstnání, kterýmu jsem bohužel nerozumněla (snad v dalším rozhovoru na skypu to pochytim.. :D). Host dad John je manažerem v Leroy Butler Ford a je mu 47. Nejmladším členem rodiny je Grace, který je 11. Stejně jako já miluje tanec, takže si budeme rozumět. :D
Dneska jsem s nima hned i skypovala. Původně jsem se toho hrozně bála, ale Grace mi nedala na výběr. Můj skype si sama vyhledala a když mi zvonil počítač, neměla jsem jinou šanci, než to zvednout. :D Zatím jsem mluvila jen s Grace, která mi připadá uplně úžasná, je ukecaná (další společná vlastnost), chytrá a strašně roztomilá. Ukázala mi celej jejich barák přes webku. Nejvíc mě potěšila, když jsem se jí na začátku ptala, jestli má sourozence, tak mi odpověděla, že ted má mě jako sestru. To člověka nenaštve, když ví, že ho okamžitě berou za člena rodiny. :) S host dadem jsem mluvila jen chviličku, protože byl zrovna v restauraci a přes iphone byl špatnej signál, navíc tam byl hroznej hluk, takže mě vůbec neslyšel. No každopádně na mě působí všichni jako strašně fajn rodina a už se na ně nemůžu dočkat. :)
Tak teď mě čeká spousta zařizování, na který se strašně těšim a koncem srpna, až to všechno bude hotové, to tu na rok opustím.
Málem bych zapomněla. Moje střední škola se jmenuje Neenah High School. Je to obrovská škola, která má 2100 studentů. Na tu velikost si budu asi těžko zvykat. Každopádně škola mi začíná 4.září a poslední školní den je 6. června. Nějak si to ti amíci krátěj ten školní rok. :D
To je pro dnešek všechno. Jsem strašně šťastná, že se o svůj odjezd už nemusím bát a přeju všem ještě neumístěným, ať na ně brzo taky přijde řada. :)
Zatím se loučím. :)
To zni taaaaak skvele! Ta skola, wow, ani si to neumim predstavit. A tvoje budouci rodina - presne muj american dream.
OdpovědětVymazat(A s tema depresema, hroznym cekanim apod. - ja cekam jeste dyl, jeste porad a jeste si pockam :D)
Gratuluji k rodině! Máš opravdu štěstí, vypadají moc mile a hlavně to určitě nebudou žádní nevzdělaní primitivové, moje kámoška se dostala do strašně primitivní rodiny, která celé dny jen koukala na telku a sledovala reality show a když je prosila, jestli by ji nevzali na pobřeží, které bylo asi 50 mil od domu, tak na ni byli ještě naštvaní, že se oni nebudou přizpůsobovat jí, ale ona se má přizpůsobit jim.
OdpovědětVymazatUrčitě s tou rodinou prožiješ skvělý rok!
Jsem ráda, že nepůsobí fajn jen na mě. Myslim, že podle fotek na fb i podnikaj různý výlety, takže snad to bude lepší, než jak to měla tvoje kámoška. Docela chudák teda. Měnila ona rodinu, když tohle zjistila?
VymazatBohužel rodinu neměnila, v jejím případě by to bylo i poměrně obtížné, protože byla na bezlepkové dietě a byla práce pro ni najít rodinu, která je ochotna jí tak vařit. V rodině, kam se nakonec dostala, byl otec taky na bezlepku, takže pro ně to nebyl velký problém. Nakonec si na to docela zvykla, naštěstí padla na super partu ve třídě a ti ji vzali na hodně výletů po Louisianě, takže díky nim byla celkem spokojená.
VymazatTak aspon, že tak. V jejím případě by to asi fakt nebylo jednoduchý, takže jestli s nima vyšla, asi to bylo lepší takhle a podnikat výlety s kámošema. :) Jsem sama zvědavá, jak dopadnu já. :D
Vymazat