Poslední noc v ČR

Je to strašně zvláštní pocit. Půl roku se strašně moc těšim na to, až si tenhle článek napíšu. Dneska je ten den D a najednou se cejtim zvláštně. Jo, pořád se tam hrozně moc těšim, to vůbec nepřestalo (možná teď těsně před odjezdem jenom dočasně trochu pokleslo), ale to loučení je strašně smutný. Už mám za sebou vlastně úplně všechno, kromě asi toho nejhoršího - loučení s nejbližší rodinou. Doma jsem vyhlásila pravidlo, že kdo plánuje na letišti začít brečet, zůstává doma. :D Nejvíc se ale obávám toho, že ta první budu já a nepřestanu až do cílovýho letiště, kde si mě rodina "převezme" krásně ubrečenou a napuchlou. :D To by bylo opravdu super vítání! :D To je doufám jen nejhorší scénář, kterej se neuskuteční. :)
Ten poslední týden v ČR jsem si každopádně pořádně užila jak s rodinou, tak i s kámošema.
Držte mi prosím všichni palce, ať ten let přežiju, ať se neztratim na nějakym letišti nebo nenasednu na špatný letadlo! :)
Další zpráva teda už z USA, tak dobrou poslední noc v mojí milovaný postýlce! :)

Predeparture meeting

Tak dneškem pro mě končí všechno papírování. Na poslední návštěvě agentury před odletem jsem si přebrala vízum a zároveň jsem měla takovou soukromou předodletovku. :D
Vím, že ve většině agentur už je dávno po předodletovkách, ale vzhledem k tomu, že je Study line opravdu maličká agentura, tak udělá pro každýho individuální schůzku těsně před odletem. To mi připadá docela fajn, protože se mám šanci ptát jen na to, co mě zajímá. :) Celkem to celý trvalo asi hodinku, podepsala jsem papír o tom, že jsem seznámená s pravidly a mohla jsem jít. :)
Vzhledem k tomu, že nejsem z Prahy, tak jsme se domů nevraceli hned a udělala jsem si s rodičema a ségrou  poslední výlet. Obešli jsme několik památek, takže takový historický odpoledne :) a nakonec jsme skončili na véče v pizzerii. Moje poslední pizza v ČR byla úžasná! Mňam! :D
Teď trošku z jinýho soudku. Chtěla jsem před odjezdem "zakonzerovat" svůj pokoj. Můžu pyšně oznámit, že to jsem včera dodělala. Dala jsem do toho všechno a svůj pokoj (skoro) nepoznávám. :D
Taky jsem si už připravila všechny tři kufry. Ano, jedu se třema, protože do dvou bych se se zimním kabátem, bundou atd opravdu nenacpala. Takže budu mít jeden ten největší, co se vyrábí, střední a malej jako příruční do letadla. Zabalenýho toho zatim moc nemám. Mám pocit, že kdybych zabalila už ted, každou chvíli bych z toho něco zase vyndavala a ve výsledku bych toho spoustu zapomněla. Takže jsem zatím do toho nejmenšího kufru dala všechny dárky pro rodinu (je skoro plnej) a do toho největšího zimní kabát a zimní bundu. Zbytek balení bude probíhat nejdřív v pátek, ale spíš až v sobotu.
Taky už za sebou mám několik loučení. To je asi to nejhorší na celym odjezdu. S kamarádama už jsem se rozloučila. Dneska jsem byla u jedný babičky a to mě dostalo. Zatim si vůbec neumim představit, jak to bude probíhat na letišti, kde se budu loučit s rodičema, se ségrou a s druhou babičkou. Jestli nebudu slzet až do Appletonu, tak to bude zázrak. Zítra jsem domluvená ještě se sejít se sestřenkou. To bude taky smutný. :( Nejradši bych si všechny ty nejbližší lidi zabalila s sebou do kufru místo oblečení. :D
Pro dnešek končím, zbývají mi ještě 3dny, tak si je tu chci užít a na odjezd moc nemyslet.
Zatím. :)

U.S. embassy

Tak mám to za sebou. Dneska ráno jsem v 6:15 vyrazila směr Praha. Na ambasádu jsem byla objednaná v 8:45, ale předtím jsem se musela ještě stavit v agentuře pro nějaký papíry, takže jsme pro jistotu jeli s rezervou. V agentuře jsem díky bohu zjistila, že jsem přivezla všechno, takže jsem se v doprovodu taťky vydala na ambasádu. Tam jsme dorazili už v 8:15 a hned jsme se postavali do fronty, která zatím nebyla tak dlouhá. Po chvíli čekání nás paní vpustila dovnitř (první chtěla pustit jenom mě, protože si myslela, že táta je můj přítel a ten nebyl na seznamu.. no nepotěšila mě :D). Když se všechno vysvětlilo, tak jsme oba prošli bezpečnostním rámem, odevzdali mobil a klíče, vyfasovali jsme cedulky s číslem a vydali se do prvního patra.
Tam jsem šla první k okýnku, kde seděl Američan. Tomu jsem odevzdala všechny důležitý papíry, fotku a šla jsem si zase sednout. Za chvíli mě volali k druhýmu okýnku, chtěli penízky :D a zase jsem si šla sednout. Tentokrát na docela dlouhou dobu. Když jsem se konečně dočkala, byla jsem zavolaná k dalšímu okýnku, kde jsem si nechala udělat otisky prstů a zase jsem si šla sednout a čekala dál. Po další myslim si tak půl hodině, jsem byla zavolaná znovu, tentokrát už naposled. To byla asi nejlepší část z celý návštěvy ambasády. Za okýnkem byl sympatický pán, který mluvil malovanou angličtinou, takže nebyl vůbec žádný problém mu rozumět. Ptal se mě na otázky typu, jak se jmenuje rodina, ke který jedu, jestli mají nějaký dítě, kam vlastně vůbec jedu, proč chci studovat v USA atd. Když jsem mu všechno odpověděla, řekl mi, že jestli jsem se chtěla učit dobře anglicky, tak jsem měla jet do Anglie :D a že víza budu mít do tří dnů, ať si užiju svůj rok. Paráda
A to bylo vše. Z ambasády jsme se dostali nakonec asi v 10:30, takže jsme tam fakt strávili přes dvě hodiny.
Teď teda čekám, než pas přijde do agentury, kde si ho ve středu vyzvednu. Taky mě pak čeká ještě v ten samej den předodletová schůzka, tak jsem zvědavá, jestli se dozvim něco novýho.
Užívejte druhou polovinu prázdnin!
Bye

Come anytime! - aneb datum odletu

Tak se po pár dnech hlásím znovu s pár informacemi. Konečně se věci asi trochu pohnuly. V neděli jsem odeslala vyplněný formulář DS 160 do agentury na překontrolování. Přiznám se, že jsem formulář nečekala tak obsáhlý, ale za asi hodinu jsem se s nim nakonec zdárně poprala. Včera jsem celý dopoledne čekala, než se mi zkontrolovaný vrátí. Tak se stalo zhruba okolo 15. hodiny. Hned jsem to odeslala a zaregistrovala se na pohovor. Mile mě překvapilo, že bylo možný si vybrat už čtvrteční datum. Očekávala jsem spíš až pondělí. No každopádně se teda ve čtvrtek asi kolem 6. ráno vydám do Prahy na pohovor, protože jsem objednaná už na 8:45 a před tím se ještě musím stavit v agentuře pro nějaký důležitý papíry.
Včera mi zároveň přišla nabídka letenky od agentury. Byla jsem z toho dost překvapená, protože doted nepadlo o datumu příletu ani slovo a najednou letenka s konkrétním datem, který ještě ke všemu bylo 1. září, když škola začíná 4. :D Okamžitě mě napadla myšlenka, že mě rodina nechce, a proto to plánujou na co nejpozdější datum.
Proto jsem si sedla ke skypu a napsala host dadovi, kdy si představujou můj přílet. Odpověď mě uplně nadchla. "Come anytime we are excited to have you!" Jo, to jsem chtěla slyšet! :) Takže po nějakym dalším psaní jsme s ohledem na ceny letenek vybrali 19. srpna jako ideální den. Chtěli, abych přiletěla už 17.srpna (takže mě asi chtěj :D), což ale letenky v tuhle chvíli neumožňujou (pokud nechci letět 30hodin nebo zaplatit tak o 5tísíc víc).
Takže už si držim v ruce letenku (kterou jsem si nakonec koupila sama). Poletim z Prahy přes Amsterdam a Minneapolis. Měla bych letět okolo 18 a půl hodiny. Je to najednou strašně zvláštní pocit, že mi tady zbývá posledních 12 dní. Pořád mi to připadalo strašně daleko a v podstatě, že se mě to vlastně ani moc netýká. Najednou mám pocit, že to nemůžu ani všechno stihnout. Nejšílenější představa je, že touhle dobou za 14 dní už tam budu druhej den. :D
Tak se tu zatím mějte hezky a já brzo dodám článek z ambasády a z předodletový schůzky. :)
Zatím

Necelý měsíc do odletu!

Za posledních 14 dní mám pár dalších novinek, o které bych se ráda podělila. Nevím, jestli jsem to tu už psala, ale od agentury mi asi tři dny potom, co se mi ozvala moje host family, přišla na můj dotaz zpráva, že Klara is placed. :) Takže od té doby to mám oficiální jen s menším zádrhelem, že to bylo vlastně všechno, co jsem se dozvěděla. :D Ke klidu v duši mi to ale prozatím stačilo, takže jsem dál vyčkávala, až se mi ukážou všechny informace na mojí elektronický přihlášce. To jsem se doteď nedočkala :D.
Druhou novinkou je, že se mi včera ozvala moje americká koordinátorka. Přišel mi obsáhlý email, ve kterém nás informovala o tom, že do její skupiny jsem byla zařazená já ještě s dalšíma pěti holkama (čtyři z nich jsou z Německa a pak je tam ještě jedna Finka) a spousta dalších informací. Celý email byl v přátelském duchu. Hned jsme se vzájemně přidaly do přátel a docela dlouho si psaly. Zatím jsem nadšená, paní je strašně příjemná a mám pocit, že kdybych měla jakýkoliv problémy, mám se na koho obrátit, což si myslim, že je strašně důležitý. :)
Třetí novinkou je, že mi dneska volal pán z český agentury s tim, že od Američanů získal nějaký info. V podstatě tam není nic co jsem nevěděla, ale když to mám oficiálně, tak si aspon můžu začít zařizovat vízum, takže to vypadá, že si v pondělí vyberu datum k návštěvě ambasády. :) Konečně :D
To je z důležitých věcí asi vše, takže přecházím k méně důležitým. :D Začala jsem shánět dárky pro rodinu. Zatím jsem koupila pro host dada dres Jágra, pro host mum mám objednaný šperk s českým granátem, pro Grace mám plyšovýho krtečka (původně jsem ho kupovat nechtěla, ale přišel mi tak rozkošnej, že dostal i mě, tak snad se bude líbit i jí :)), člověče nezlob se a DVD český pohádky s titulkama v angličtině, no a pro Sofie (pes) mám nějaký pamlsky a hračku. Ještě jsem koupila klasický Kolonády v té plechové krabici a knihu o ČR v angličtině. Plánuju ještě pořídit nějakou malou dárkovou krabičku Becherovky, jen tak na ochutnávku. :)
Kdyby někoho něco ještě napadlo, budu jen ráda za každou pomoc.
Pro dnešek asi zatím vše a myslím, že se brzy ozvu.
Zatím Bye :)

Farewell party

Tak včera se mi stalo něco, čemu bych opravdu nikdy v životě nevěřila. Připadala jsem si úplně jako v nějakym americkym filmu. :D
Byla jsem domluvená se sestřenkou, že si zajdeme pokecat na kafčo s tím, že pak měla jet se mnou domů, aby jí taťka něco vyřídil pro strejdu. :) Tak asi takhle jsem to viděla já. :D
V očích dalších 12 kamarádů a mojí sestřičky to vypadalo trochu jinak. Okamžitě žhavily telefony a sjížděli se na místo, aby stihli všechno za hodinu připravit. Jinými slovy jejich dvouměsíční plánování včera vyvrcholilo v mojí úžasnou farewell party, o který jsem neměla nejmenší tušení až do posledního okamžiku. :)
No každopádně jsem ve dvě vyrazila z domova za sestřenkou. Na hodinku jsme si pokecaly a vracela jsem se i s ní k nám domů, jak bylo domluveno. Uplně v klídku jsem obešla nás barák na terasu, kde měl taťka sestřence předat info pro strejdu. A najednou slyším "PŘEKVAPENÍ". V první chvíli jsem se strašně lekla a uplně nadskočila. Viděla jsem plnou terasu nejlepších kámošů, nazdobenej stůl plnej jídla a pití, všude balónky, girlandy. No prostě nádhera! :) Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, co se vlastně děje, když už mě objímaly Terka a Lucka. No samozřejmě jsem se já citlivka neudržela a ukápla i nějaká ta slza. :D Timhle začátkem mě úplně odrovnali. Musela jsem si sednou, jak se mi klepaly nohy.
Hned po tomhle úžasnym začátku jsem dostala nádhernej dort ve tvaru a zdobení americký vlajky a s nápisem Winsconsin (cukrářka tvrdila, že to prej umí napsat :D) no a mohlo to všechno začít.
Musím říct, že to bylo uplně úžasný a strašně děkuju holkám a sestřičce, že mi to takhle skvěle uspořádaly.
Přikládám ještě nějaký fotky a pro dnešek končím.
Užívejte prázdniny! :)

tak takhle tam na mě čekali :D

                                         

PŘEKVAPENÍ! :D

jedna společná :)

ve 4 ráno

Host family!

Po nekonečných 152 dnech čekání, po několik depresích, že v životě nemůžu odjet, když ještě v červenci nemám rodinu, jsem se konečně dočkala a můžu se přidat k dalším již umístěným šťastlivcům a říct: "ANO I JÁ UŽ MÁM RODINU!"
O svojí host family jsem se dozvěděla, řekla bych, hodně netypickým způsobem. Když si mě dneska v noci těsně po půlnoci přidala paní z USA do přátel, přišlo mi to zvláštní. Přemýšlela jsem, jaká je pravděpodobnost, že by si náhodný člověk z USA našel zrovna mě, která čeká na umístění do USA. :D
No samozřejmě to náhoda nebyla, takže teď už vím (ačkoliv agentura mi zatim žádný info nedala), že příští školní rok strávím v Neenah ve Wiscosinu přímo na pobřeží jezera Winnebago se skvělou tří člennou rodinkou a jejich pejskem. Moje host mum se jmenuje Jodi, je jí okolo 42 a pracuje jako ortodontiska. K tomu má ještě nějaký zaměstnání, kterýmu jsem bohužel nerozumněla (snad v dalším rozhovoru na skypu to pochytim.. :D). Host dad John je manažerem v Leroy Butler Ford a je mu 47. Nejmladším členem rodiny je Grace, který je 11. Stejně jako já miluje tanec, takže si budeme rozumět. :D
Dneska jsem s nima hned i skypovala. Původně jsem se toho hrozně bála, ale Grace mi nedala na výběr. Můj skype si sama vyhledala a když mi zvonil počítač, neměla jsem jinou šanci, než to zvednout. :D Zatím jsem mluvila jen s Grace, která mi připadá uplně úžasná, je ukecaná (další společná vlastnost), chytrá a strašně roztomilá. Ukázala mi celej jejich barák přes webku. Nejvíc mě potěšila, když jsem se jí na začátku ptala, jestli má sourozence, tak mi odpověděla, že ted má mě jako sestru. To člověka nenaštve, když ví, že ho okamžitě berou za člena rodiny. :) S host dadem jsem mluvila jen chviličku, protože byl zrovna v restauraci a přes iphone byl špatnej signál, navíc tam byl hroznej hluk, takže mě vůbec neslyšel. No každopádně na mě působí všichni jako strašně fajn rodina a už se na ně nemůžu dočkat. :)
Tak teď mě čeká spousta zařizování, na který se strašně těšim a koncem srpna, až to všechno bude hotové, to tu na rok opustím.
Málem bych zapomněla. Moje střední škola se jmenuje Neenah High School. Je to obrovská škola, která má 2100 studentů. Na tu velikost si budu asi těžko zvykat. Každopádně škola mi začíná 4.září a poslední školní den je 6. června. Nějak si to ti amíci krátěj ten školní rok. :D
To je pro dnešek všechno. Jsem strašně šťastná, že se o svůj odjezd už nemusím bát a přeju všem ještě neumístěným, ať na ně brzo taky přijde řada. :)
Zatím se loučím. :)

Short information

Tak tu zase po měsíci přináším krátké info. Před týdnem jsem se vrátila z dovči v Turecku, kde jsem se (samozřejmě) snažila potrénovat v angličtině. S nikým jsem problém v podstatě neměla, horší to bylo, když šlo o konverzaci s Irem. To jejich nářečí mi místy přišlo, že snad ani nemluví anglicky. Jsem celkem zvědavá na přízvuk Američanů. :D K mému nevelkému nadšení jsem po návratu zjistila, že rodinu stále nemám.  Nevydržela jsem to a ve středu jsem poprvé napsala do agentury. Odpověď mi přišla během hodiny. Nic nového prý pro mě nemají (škoda). Jen už mám v agentuře připravené podklady pro víza či co.
Vzhledem k tomu, že mám před sebou v podstatě poslední měsíc ve škole, začínám si pomalu uvědomovat, že se svojí třídou trávim možná poslední měsíc ve stejné lavici (i když dost doufám, že ne, ale nikdy nevim, jak dopadnou rozdílovky). Každopádně si tenhle poslední měsíc chci užít, co nejvíc.
Mimo jiné si začínám pomalu psát seznam věcí, které nutně musím zařídit, než odjedu. Jsou to například kontrola u zubaře, u očaře na přeměření očí, musim si sehnat baterku do noťasu atd. Vim, že je na to ještě čas, ale aspoň mám pocit, že pro svůj odjezd něco dělám. :D
Jinak zítra si jdu konečně pro nový pas.
To je pro dnešek vše, všichni užívejte poslední školní měsíc a já se zase někdy ozvu. :)
 

Nothing new

Tak dneska je to přesně 71 dnů od zařazení do programu (ne nepočítám to já, ale moje přihláška.. :D) a zatím od agentury nemám žádný nový zprávy, tak nezbývá, než čekat.. Začíná mě to celkem ubíjet, nejsem schopná myslet na nic jinýho, než na odjezd, nejradši bych mluvila jen o Americe, elektronickou přihlášku, jestli už nemám rodinu, kontroluju několikrát denně (pro jistotu :D).. Lidi kolem mě, už ze mě musí mít celkem nervy, a tak se jim omlouvám..snad to se mnou těch pár měsíců ještě vydrží.. :)
Vzhledem k tomu, že můj pas má platnost asi jen 2 měsíce po návratu, byla jsem si v pondělí zažádat o novej.. Chápu, že to asi není žádná převratná zpráva, ale pro mě cokoliv, co jenom vzdáleně souvisí s cestou je extrémně důležitý..
To je pro dnešek asi vše.. Předpokládám, že další zpráva se tu objeví až po nalezení rodiny. Tak mi držte palce, ať je to co nejdříve.
Zatím Bye Bye.. :)

Přihláška

Hned druhý den jsem se pustila do vyplňování. Přihláška byla velmi obsáhlá, první část se skládala z osobních údajů, kde jsem vyplňovala takový ten úplný základ jako jméno, datum narození atd.. to samé u rodičů a sourozenců, potom následovala stránka, kde jsem vypisovala všechny moje koníčky a záliby, úspěchy, v čem doma pomáhám atd. Potom byla stránka, kam jsem nahrávala fotky. Měla jsem prostor pro 10 fotek. No a na závěr této části byl dopis ode mě pro hostitelskou rodinu a od rodičů. Druhou část potom vyplňovala škola, tam bylo doporučení třídního učitele, vypsaný vysvědčení za poslední tři roky a podrobný hodnocení od angličtináře. Ve třetí části jsem vypisovala všechny zdravotní věci jako třeba očkování, prodělané nemoci, alergie atd. druhou polovinu této části vyplnovala doktorka. Musela jsem absolvovat i rentgen hrudníku a tuberkulínové testy. Naštěstí mi nechyběly žádný očkování. :) No a v úplně poslední části celý přihlášky bylo už jen podepisování, že souhlasíme s tím a tím a bereme odpovědnost za to a to.. no znáte to.. :D

Celou přihlášku jsem vyplnila za týden, ale dělala jsem na tom fakt téměř od rána do večera. Celkem to má 22 stran, takže opravdu celkem obsáhlý no ale zvládla jsem to.. :)

Pak už zbejvalo jen čekat. Výsledek měl o schválení americkou stranou měl přijít do 4 týdnů. Tak dlouho to naštěstí netrvalo a za 11 (13.2.2012) dní jsem měla přihlášku schválenou a věděla jsem, že jsem je to všechno v pořádku a že nic nemusím dodávat. A teď už jen čekám na rodinu, tak doufám, že se brzo dočkám. :)

Výběr agentury

Jelikož moje rozhodnutí přišlo na konci ledna, což je čas, kdy už je většinu exchange studentů zařazená do programu a hledá se jim rodina, všechno to mělo velkou rychlost. Dva dny jsem hledala na internetu snad uplně všechny možné i nemožné informace, porovnávala ceny a balíčky všech agentur, které podporují tyto exchange programy. Nakonec jsem si udělala žebříček tří vybraných, kde jsem si domluvila schůzku a 25.1. jsem se s rodičema vydala do Prahy. První jsme byli ve Student agency. Paní byla moc vstřícná. Asi hodinu jsme se jí vyptávali i na ty největší podrobnosti. Potom jsme se rozloučili a pokračovali dál do Coolagentu, kde jsme strávili asi další hodinu. Třetí v řadě byla Study line. Této agentuře jsem od začátku přikládala nejmenší šance, ale když už jsme byli v Praze, tak jsme zamířili i tam. Studyline u nás nakonec zvítězila. Zvažovali jsme ještě i Student agency, ale obě tyto agentury na nás udělali stejně dobrý dojem. Studyline měla o víc jak 35 000Kč lepší cenu.

Ještě ten den jsem absolvovala SLEP testy, které jsou povinné k přijetí do programu. Ty mi pán ještě na místě opravil, takže jsem hned věděla, že jsem test složila. Následovalo interwiev, samozřejmě v angličtině. To trvalo asi 10 minut a nebylo to nic složitého. Dostávala jsem otázky typu, jaké jsou tvé záliby nebo co očekáváš od pobytu, jestli mě rodiče podporují atd.. Opravdu žádné záludnosti.

To bylo pro ten den vše. Na email mi pak přišly přihlašovací údaje na mojí elektronickou přihlášku do programu.

Jak to všechno začalo

Odkud začít. Můj život se od prosince úplně změnil. Už od malička jsem věděla, že se do USA jednou podívám, nikdy by mě ale nenapadlo, jak brzo. Všechno a vlastně i celou cestu do Ameriky zavinila docela paradoxně moje nemoc.. :D Nejprve jsem myslela, že pro mě "končí" svět, protože všechno, čemu jsem se doted věnovala jsem najednou kvůli jedný nemoci musela opustit. Moje všechno je tancování a i to pro mě momentálně skončilo, protože ještě dlouho nebudu moct sportovat. Doma jsem ležela víc jak dva měsíce, tak jsem měla spoustu času na přemýšlení.. :D Závěrem celého mého přemýšlení tedy byla cesta do Ameriky. Pokud bych měla tanečního partnera, nikdy bych se nesbalila a neodjela, ale nakonec "díky" této nemoci ho nemám, a tak si můžu splnit svůj dětský sen - ROK NA STŘEDNÍ ŠKOLE V USA!! :)

Kdo jsem

Ahoj všichni, vítám vás na mém blogu, kde se pokusím postupně popisovat celý svůj zážitek ze střední školy v USA, kam se chystám na příští školní rok.

Jmenuju se Klára, je mi 17let a jsem z Jirkova. Chodím na šestiletý gympl v Chomutově, kde jsem ve 4. ročníku, po kterém budu mít na rok přerušené studium a pojedu si splnit svůj dětský sen! :)